close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Loutka

22. prosince 2007 v 1:01 | AJIK :O) |  Obrázky i s textem
Ve tvém životě se vyskytnou okamžiky, které tě utvářejí. Dávají směr, kterým se budeš ubírat. Občas jsou ty události téměř subtilní, jemné. Občas taky ne. I když vidíte ty velké chvíle, jak se blíží... tak na ně nikdy nejste připraveni. Nikdo se neprosí, aby se jeho život změnil. Ale on se mění. Takže, co jsme? Bezmocní? Loutky? Ne. Velké okamžiky přijdou. Tomu nezabráníte. Jde o to, co uděláte potom.
 

Andělská Noc

21. prosince 2007 v 0:31 | AJIK :O) |  Povidky
Je tma, noc, jen měsíc občas vykoukne mezi mraky a osvětlí ledovým světlem nejbližší budovy. Třeba jako teď. Jde z nich strach, jak se tyčí do výšky, přitom žádný z domů nemá více než pět pater. Nejsou zas tak vysoké. Hodiny na blízkém náměstí ukazují za deset minut půl jedné. Jenže já nejsem na náměstí, jsme ve vedlejší ulici. Domy vrhají ve tmě stíny úplně jinak než za světla a lamp pouličního osvětlení v této ulici moc nenaleznete. Znáte takové ty ledové? Jak vrhají modré světlo? Tak ty tu jsou dvě, jinak nic. Jedna z nich střeží telefonní budku na rohu opačného konce ulice. Druhá ozařuje malého tvora sedícího na nějaké tyči. Odvážím se blíž?
Už jsem blíž, jedná se o nedospělého člověka ženského pohlaví, sedí na bílo-červeném zábradlí a ve třpytu světla pouličního osvětlení se za ní leskne nápis: GAMNÁZIUM. Celá se chvěje, musí jí být zima, měl bych jí zahřát, ale nelekne se mě, když mě spatří? Všichni se mě bojí, mých křídel, musím se schovávat. Dokáži se ztratit, nikdo si mě nevšimne, ale za jakou cenu! Jsem sám, potuluji se nocí, nemám přátel a za celý svůj život jsem si ještě na stíny ve svitu měsíce nezvykl, pořád jde z nich na mne hrůza.
Položil jsem jí svá křídla na ramena a stoupl si za ní. Otočila ke mně krásné modré oči, plné smutku, ale nebrečela, zatím ne. Nelekla se, zachumlala se do mého peří, opřela se o mě. Chvěla se zimou, tak jsem se k ní ještě přitiskl, nechtěl jsem jí ublížit. Nevadilo jí to, jen se ještě víc přitulila a začala vzlykat. Pokud mi namočí křídla, nebudu možná již nikdy moci vzlétnout, nevadí, má hebkou pleť, vlasy kaštanové barvy po ramena, rovné, upravené. Nádherně voní, mladě, svěže a ještě nějak, copak to je?
Co se jí stalo? A tyhle vzpomínky, ty nejsou moje, kde se tu vzali? Co se mi to honí hlavou? Dálnice, jedu autem, to je nesmysl, nikdy jsem ve vozidle nesedel, to nejsem já. Jedu, jedu dál, najednou záblesk. Dívka začala plakat, už vážně brečí, proudy slzy jí stékají po tváři, zrychlený tep cítím i přes hutné peří, které ve svém věku ještě vlastním. Pořád ho mám jemné a husté jako mládě. Každá kapka jejích slz se mi zabodává do těla jako ostrá jehlička.
Vzpomínky v mé hlavě pokračují, bílo, všude je bílo, v hlavě se mi honí slovo nemocnice, matka, moje matka! Kde je??!! Další slzný proud mladé dívky. To jsou její myšlenky, vzpomínky, rozumím jí, vím, co si myslí, vím, co si přeje. Nedokáži dál popsat vzpomínky, moc se míchají, ale mám v nich jasno. Je smutná, stratila blízkého člověka, je sama. Jako já.
Jdeš, jdeme, jdete, půjdeme, obejdeme, přejdete...co to má znamenat, už plácám nesmysly, nevím o čem mluvím, ani proč o tom mluvím. Křídla mám mokrá skrz naskrz a přesto se cítím lehčí než kdy jindy. Nemohl bych lítat, ale vznášet se ano. Ten pocit neznám. Něco ve mně tepe, krev? Lidem proudí krev v žilách, ale já tento pocit nikdy nezažil, je to její srdce, nebo moje? Ťuk ťuk ťuk tuk....pořád se zrychluje, ano jsem to já, cítím tlak ve svém těle na místě, kde mají lidé prsa.
Dopadla na mne kapka letící z tajemného nebe, měsíc již nesvítí, oblohu pokrývají ty nejtemnější mraky, jaké jsem zatím spatřil, měli bychom se jít někam schovat, nenechám ji zmoknout. Prší, opravdu začalo pršet. Proč mi voda z nebes nevadí a slzy mladé dívky ano? Déšť dopadá do mého peří, ale nebolí, jen cítím jak má křídla pod jeho vahou těžknou. Tam, na druhé straně za telefonní budkou je vchod na dvůr. Tam na nás pršet nebude. Lehla si do mých křídel, jako by k tomuto účelu byla uzpůsobena, neměla žádné výhrady, nechala se odnést, déšť ji asi též nebyl příjemný.
V podchodu bylo sucho. Usedl jsem na zem - poprvé na povrch, který nepokrývala tráva. Je tvrdý, není příjemný na dotek a k sezení rozhodně není uzpůsoben. Dívka se o mne opřela, svou hlavu mi položila na hruď a mými křídly se sama přikryla. Jsou sice vlhká, ale asi jí ještě nestudí. Poprvé za svůj život jsem rád, že je mám. Do čeho by se jinak mohla křehká dívka schovat? Má na sobě pouze tenkou mikinku, umrzla by tu a druhý den by v novinách vyšel pouze krátký článek s nadpisem: MLADÁ DÍVKA TRAGICKY ZESNULA PŘED BUDOVOU MÍSTNÍHO GYMNÁZIA. Nenechám nikoho, aby dívce jakkoliv ublížil, ani déšť. Nenechám ji promrznout a mým přáním je tu sní sedět až do konce našich dnů.
Je krásná, má hebkou pleť, zavřela oči, ale jinak ji do obličeje není moc vidět. Vím jen, že její pohled, první a jediný byl tak krásný, smutný a plný strachu. Nebála se však mě, poprvé jsem věděl, že její leklé modré oči nevyjadřují strach ze mě. Ten pocit, který cloumá mým tělem, to bude asi ten strach, jenže nedovedu ho popsat. Bojí se budoucnosti, ale zároveň jí čelí s odhodláním. Co se má stát? Bojí se minulosti, neboť jí zemřel někdo hodně blízký, ale ze smrti stach nemá.
Vyčerpáním usnula, bylo toho na ni moc, lehce oddechuje, tep se jí zklidnil. Nevydala kromě vzlyků ještě ani hlásku, ale k čemu by byla slova. Nerozuměl bych jim. Cítím ji, to mi stačí. Leží zachumlaná do mých křídel. A já si přeji, aby tato chvíle nikdy neskončila.
Déšť začíná sílit, blíží se bouřka, brzy bude nad námi. Dívka najednou prudce otevřela oči a vykřikla: "Mami!" Ozvěna mi zaplnila uši. Věděl jsem, co teď přijde. Blesk rozbil temnotu, která nás obklopovala a osvítil celou ulici. Bílé postavy si šly pro moji princeznu.

smsky :oD

20. prosince 2007 v 1:26 | AJIK :O) |  Vtipne smsky :o)
Na 40% se mi líbíš, na 50% tě mám ráda, na 60% tě chci, na 70% tě miluju, na 80% s tebou chci chodit, na 90% s tebou chci spát a na 100% si s tebe dělám PRDEL!
Brodila bych se bažinami,vyprahlými pouštěmi i ledovými horami-stavím se zítra,lásko... Jestli nebude moc pršet:)
Pamatuješ jak jsme jeli ve vlaku? Já vystrčil zadek a ty hlavu na okno a všichni si mysleli, že jsme dvojčata!
Budu s tebou v posteli, mihnu se kolem tvych nejintimejsich mist a pak uz budu jen letat... tvuj prd.
Chci s Tebou chodit, chci s tebou spat, chci te vytahnout nekam ven a, a ja se ptam proc!?! Aha! On nejde otevrit suplik, ze jo! Ty moje smradlava fusko . .
Milacku, musim ti rict, ze libas jako ma nejoblibenejsi filmova hvezda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . KOMISAR REX
V posledni dobe čtu všude tak špatné věci o kouřeni, že jsem se tedy rozhod ............... PŘESTAT ČÍST!!!
 


O dogach ... (no...mozna trochu vice najivni)

20. prosince 2007 v 1:21 |  Povidky
Po smrti rodičů byla tehdy čtrnáctiletá Klára svěřena do péče pěstounů. Dříve byla Klára veselá, aktivní ,upovídaná holka, ale po
nehodě rodičů se uzavřela do sebe . Úzkost, samota, stres .. jí provázeli každým dnem i nocí . Přála si od všeho utéct , vzlétnout jako
pták a odletět od všeho trápení daleko , odletět někam , kde není násilí , kde hodní lidí neumírají , kde jsou zlý vždycky potrestáni , někam , kde se člověk . kde vždy dobro porazí zlo . Touha zbavit se smutku který ji tížil byla tak silná , že ji zavedla na nejhořší
cestu , na kterou může člověk sejít ...
Jednou , když se Klára vracela z dalšího pronuděného dne ve škole zahlédla pána . Ten pán měl otrhané oblečení , obličej porostlý
jemným chmýřím a mohutnou postavu . Byl to takový podivín. On zahlédl že ho dívka pozoruje . Uviděl její smutné očí . Byly plné smutku . plné strachu , uviděl oči , které už dávno ztratily jiskru . Přesně takové uplkané oči hledal , a tak šel za Klárou a tiše zahuhlal : " Ukážu ti něco , co vyléčí bolest na tvé duši . Netušila o co jde , ale něco jí k němu táhlo , a tak šla
sním. Dívka nevěděla , kam jí pán vede !! Klára mu po cestě svěřila všechny svoje problémy , všechny pocity ... Cítila k záhadnému pá-
novy důvěru. Až došli k zchátralé chatrči , podal jí muž tabletu , na níž byl malinký obrázek usměvavého panáčka a to se Kláře líbilo . Bez váhání pilulku vložila ji do úst,
polkla a nechala se unášet v úlevě , co ovládla během sekundy její duši . Dosavadní nehezké pocity opadly . Cítila se jako v sedmém nebi,
jako v Ráji , kde je všechno krásné a barevné . Po dlouhé době zažila to , co dříve druhým záviděla . Cítila Radost !!
Dívka poznala , že jí tableta dodala radost žít , a tak ji začala brát pravidelně . Den ode dne zkoušela i jiné , silnější ... brala drogy čisté a bílé jako sníh , drogy , které byly výtahy do nebes .
Jednou se v křeči z blížícího abstáku zhroutila na podlahu . Auto se svítícím majáčkem a hlasitou sirénou někam odváželo holčičku připomínající smrtku . Týden pobytu v nemocnici nebyl snadný . Každý den se Klárka dívala z okna a viděla město , v němž žila a přesto ho nenáviděla .. Viděla uličky plné kouře , věčného smradu z kanálů a zahnívajících odpadků . At se podívala kamkoliv , všude viděla svůj zničený život a minulost , která ji stále pronásledovala.
Klára se rozhodla zmizet z té špíny. Zhnusena světem se rozhodla ukončit svůj promarněný bezcenný život !!A tak si jednou dala svoji každodenní dávku , avšak tato dávka byla něčím jiná , byla totiž poslední . Jako obvykle si vysypala na lžičku
drogu , nahřála ji , vložila do injekční stříkačky a vpíchla do jedné z žil . ... Ve velké euforii , celá omámená se rozběhla . Hnala se městem jako srna po rozkvetlé louce . Běžela co jí nohy stačily , nemohla se zastavit . Ale když v tom se ozvala rána . Přesně taková , jakou známe jen z televize . Na cestě ležela malá bezbranná dívka . Její duše odešla do onoho místa , které si Klára vysnila . Stejně jako ona si každý z nás určí svou cestu ke konci sám , ale ani konec není definitivní .

Život pro pesimistu...

20. prosince 2007 v 0:53 | AJIK :O) |  Citaty+Texty
Život je jen ubohou parodií na naše sny.
Život je jako žebřík do kurníku - krátkej a posranej.
Život je jen vzpomínka žijícího sebevraha.
Život je boj, který stejně nikdo z nás nevyhraje.
Život je bahno, a jenom svině v něm umí chodit.
Život je jako běh v rozvázaných botách. Dřív nebo později si beztak rozbiješ hubu...
Život je smutné jeviště a člověk musí hrát - když mu srdce krvácí, musí se umět smát.
Jsem krutý i něžný - jsem ŽIVOT!!!!

Vanoce

20. prosince 2007 v 0:50
chceme nebo ne, člověk čím dál tím více ztrácí vztah s přírodou, která ho dříve bezprostředně obklopovala. Vánoce začínají již v polovině listopadu, kdy jsou supermarkety přeplněny ZBOŽÍM a výzdobou, která nabádá lidi k odevzdání celoročních úspor.

Dříve Vánoce sloužily k uctívání přírodních sil a "bohů", na kterých byl člověk přímo závislý. Aby si tyto síly získal, zaváděl nejrůznější rituály a tradice. Mnohé z nich setrvaly dodnes. Pojďme se tedy společně podívat jak vánoční zvyky a svátky samotné vznikly.
Vznik Vánoc - trocha historie.
Vánoce jsou hned po Velikonocích nejstarším křesťanským svátkem. Původně však šlo o pohanské svátky, související se zimním slunovratem. Pohané věřili, že se každý rok touto dobou, v noci z 24. na 25. prosince, kdy po několika měsících dochází k prodlužování dne, opět zrodí bůh Slunce. Slunovrat oslavovali půstem, nočním bděním a nejrůznějšími obřady, které měly usmířit bohy a zajistit bohatou úrodu.

Začátky Vánoc spadají do přelomu třetího a čtvrtého století. První zmínku máme v kalendáři řeckého umělce Furia Dionysia Philocala z roku 354. Kalendář ovšem vznikal podstatně dříve, takže se předpokládá slavení vánoc v Římě už kolem roku 330.
V Římě bylo v té době zvykem slavit narozeniny velkých mužů v některý významný den, pokud nebylo známo skutečné datum jejich narození. Křesťané chtěli podobně uctít narozeniny svého Pána a protože z evangelia nebyl znám skutečný den jeho narození, zvolili si 25. prosinec. Proč právě toto datum? Datum narození Ježíše se snažili teologové zjistit už od 3. století. Přitom přišli k přesvědčení, že JAN Křtitel se narodil o letním slunovratu, kdežto Kristus, vzhledem k údaji podle evangelisty Lukáše, byl počat o jarní rovnodennosti. Musel se tedy narodit o zimním slunovratu, který připadal na 25. prosinec .Tento den byl v Římě slaven proto, že slunce nabralo novou sílu, kdy se ,,znovu zrodilo", proto byl vhodný pro uctění Krista, který je ,,sluncem spravedlností - světlem světa". Svátek se rychle šířil do celého křesťanského světa.
Advent -
Pochází z latinského slova "adventus", jež znamená příchod. Symbolicky znázorňoval dobu 4000 let kdy lidstvo čekalo na příchod spasitele. Pro věřící byl advent, trvající 4 týdny, dobou příprav na vánoční svátky, kdy se měli zdržet nadměrného jídla a pití a věnovat se božskému rozjímání. Zvyk vyrábět adventní věnce a zapalovat na nich každou adventní neděli jednu svíčku pochází teprve z první poloviny 19. století. Kruhový věnec má symbolizovat jednotné společenství lidí a boha. Svíčky jsou pak symbolem Ježíše Krista, plamene lásky k bližnímu.

Dárky -
Původně si dávali dárky Římané k oslavám nového roku. Později se obdarování bližních o Vánocích stalo projevem lásky a přátelství.V Čechách nosil dárky původně sv. Mikuláš (6. prosince), na Moravě byla pověst o jistém Šťedroňovi. Ježíšek, který nosí dárky se objevil až za reformace v Německu, kde mu říkali Christkind, na severu, kde žilo více evangelíků, zase Weinachtsmann. Češi ho poté zkomolili jako Kristkindle, později ježíšek.
Vánoční stromeček -
Tuto tradici podle legend založil irský opat Kolumbán, který v 6. století kázal bezvěrcům pod ozdobenou jedlí o narození Ježíška v Betlémě. Úplně původně však uctívali ozdobenými stromky Keltové boha Slunce a věčný život.
Katolická církev zdobení stromků považovala dlouhá léta za pohanský zvyk a zakazovala ho. Na milost byl vzat teprve koncem 16. století, kdy se stal symbolem věčného života pravověrných křesťanů. První stromky byly v chalupach zavěšovány za špičku směrem od stropu. V Čechách byl tento zvyk dlouho považován za neslovanský. První vánoční stromeček se u nás rozsvítil ve vile ředitele stavovského divadla Jana Lieblicha teprve roku 1812.
Jmelí -
Podle legendy bylo jmelí původně stromem, ze kterého Josef vyřezal kolébku pro Ježíška. Po třiatřiceti letech tento strom porazili Římané a vyrobili s něj kříž, na kterém byl ukřižován Kristus. Strom hanbou seschl a přeměnil se v rostlinu, z níž jsou živy stromy, stejně jako jsou věřící živi z Kristova těla.
Za posvátnou tuto rostlinu považovali však již i Keltové. Věřili, že je ochrání před ohněm a zavěšovali je do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se také, že díky svým lepivým bobulím má moc vyvolat a udržet lásku.
A jak se slaví vánoce jinde ve světě? -
1- GOD JUL (Švédsko) Oslavy začínají již 13. 12. Pečou se žemličky, podává se tradiční punč, sušená treska v omáčce a nechybí ani sobí maso a vánoční šunka.
2-MERRY CHRISTMAS (Velká Británie) - 25.12. nacházejí děti po probuzení v červených ponožkách dárky od Santa Clause. Celá rodina se pak sejde nad švestkovým pudinkem a pečeným krocanem
3-JOYEUX NOËL (Francie) - na krb nebo ke kamnům ukládá dárky dětem vánoční duch Pére Noël. Na oběd zvou 25.12. do svých domácností bezdomovce a sirotky a podává se krocan, ústřice, šneci a žabí stehýnka.
4-ČESTITA NOVA GODINA (Bulharsko) - slaví se 6. ledna. Už od 24.12. nechybí ozdobený stromeček a dárky pod něj dává až 31.12. děda Koleda. Vánočním jídlem je vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí. Místo vánoček se pečou sladké kynuté kroužky

ANGLICKE PRISLOVI

20. prosince 2007 v 0:35 |  Přísloví
Je třeba zacouvat, aby bylo možno popojet vpřed.
I čert byl krásný, když byl mladý.
Není hanba upadnout, ale příliš dlouho ležet.
Laskavá řeč jazyku neublíží.
Kdo chce spáti sladce, ať večeří krátce.
Nesnaž se utopit smutek v rumu - umí plavat.

Anglické Příslový

20. prosince 2007 v 0:33 |  Přísloví
Pokud se pro někoho trápíme, spojuje nás to s ním víc, než kdybychom ho jen milovali.
Láska je kráva, která dojí mezi trním.
Bázlivé srdce nikdy nezíská krásnou dámu.
Kdo nemá bohatých rodíčů, může mít bohaté srdce.
Věrná láska, sáňkování a lov na ptáky netrvá nikdy dlouho.
Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi.

OSUD

20. prosince 2007 v 0:31 |  Obrázky i s textem
Osud má dva způsoby jak nás drtit-odmítáním našich přáni a jejich splnění

Smsky plo zasmani :oD

20. prosince 2007 v 0:30 |  Vtipne smsky :o)
600000 lidí spí, 1000000 lídí pracuje, 400000 lidí jí, ale jen jeden blbec čte tuto zprávu.

Nikdo Tě nemá rád? Nikdo Ti nepíše? Nikdo Ti nevolá? Nikdo Tě nepolíbí? Nikdo Tě nepchová? MY TĚ POCHOVÁME.......................................Tvůj pohřební ústav.
Viděl jsem koně blejt, hada chcát, letadlo po zábradlí couvat, žábu do kamene pěstí bušit, veverku medvěda šukat, ale co ty jsi za hajzla, to jsem ještě neviděl.
Piješ??…………… Kouříš?…………….. Souložíš?…………………. Počkej doma!!! Máma
Máš sexapeal…………………. máš styl……………… jsi inteligentní………….. máš úroveň…………… máš krásnou tvář……………… máš krásné tělo………………. A já mám do prdele špatné číslo!!!
Učení potřebuje čas. Čas jsou peníze. Peníze znamenají luxus - a luxus si nemůžu dovolit.
Ty oči……… Ta tvář……… Ta neskutečná postava…….Tak vzrušující……….. Ta duchaplnost a inteligence………….. Těžká dokonalost….. Ale dost o mě. Jak se máš ty???
Zbytek této sms dokáží přečíst jen sexi lidé

Kam dál